Opravář televizí si nemohl nevšimnout, jak je jedna jeho zákaznice půvabná.
Pokaždé, když vešla do obýváku, mohl na ní oči nechat, jak si ji prohlížel. Když dokončil svou práci a dostal zaplaceno, žena mu říká:
„Víte, měla bych na vás takovou, ehm, nezvyklou prosbu. Ale musíte mi slíbit, že si to necháte pro sebe.“
„Ovšem, madam.“
„No, víte, těžko se mi o tom mluví, víte, můj manžel je moc hodný a milý muž, ale on má jistou fyzickou vadu, víte, jistý nedostatek, no, víte, já jsem žena, ehm, vy jste mladý, zdravý a silný muž…“
Opravář ze sebe těžce vykoktal:
„Ano… ano…“
„… a víte, chtěla jsem to, hned jak jste vešel do dveří…“
„Cokoliv!“
„Mohl byste mi pomoct přestěhovat ledničku?“