Paní učitelka ve školce pomáhá chlapečkovi s obouváním bot. Oba tlačili,
tahali, ale pořád se do těch botiček nemohli dostat. A když se to konečně
podařilo, tak si oba upocení sedli, chlapeček se podíval na boty a říká:
„Paní učitelko, my jsme dali botičky obráceně.“
Paní učitelka se také podívala a skutečně, boty byly obuty obráceně.
Zachovala klid, znovu je sundala a znovu je rvali na nohy. Tentokrát
správnou botu na správnou nohu. Potom se chlapeček podívá na boty a říká:
„To ale nejsou moje botičky.“
Učitelka se kousla do jazyka a místo toho, aby na něj zařvala To jsi, ty
hovado, nevěděl dřív?“ s námahou zase botičky sundala.Když byly boty dole,
povídá chlapeček:
„To jsou botičky mýho brášky.Maminka říkala, ze je teď budu nosit já.“
Učitelka už nevěděla, jestli se má smát nebo plakat a znovu pomohla
chlapečkovi do bot. Když mu po té úporné práci pomáhala do kabátu, tak se
zeptala:
„Kde máš rukavičky?“
Chlapeček odpověděl:
„Rukavičky mám schované v botičkách.”