Přijde za otcem pětiletý synáček a ptá se, co je to politika.

Přijde za otcem pětiletý synáček a ptá se, co je to politika. „Jak bych ti to vysvětlil,“ přemýšlí otec. „Podívej se, to je jako u nás doma: Já jsem kapitalismus. Já vydělávám peníze a nosím je domů. Maminka, to je socialistická vláda. Ta mi peníze vezme, něco si nechá a zbytek přerozdělí podle svého uvážení. Naše služebná, to je dělnická třída. Ta pracuje a my jí za to platíme. Dědeček, to jsou odbory, ten dává pozor, aby dělnická třída nebyla vykořisťovaná. Ty sám jsi lid. Pro tebe to všechno všichni děláme. A tvůj malý roční bratříček, tak to je naše společná budoucnost. Rozumíš tomu?“ Chlapeček se dlouze zamyslí a pak řekne: „Zatím ještě nevím, nechám si to projít hlavou přes noc. V noci se probudí zápachem, protože jeho malý bratříček se pokakal. Zajde tedy do pokoje rodičů. Tam spí jenom maminka a nejde probudit. Chlapec jde tedy do pokoje služky. A tam vidí tatínka, jak si se služebnou právě hezky užívá. Ani jeden si malé postavičky nevšimne. Chlapeček se smutně obrátí a za rohem uvidí dědečka, jak se zájmem oknem pozoruje tatínka se služebnou. Ani dědeček si ho nevšimne. Chlapeček se rozpláče a jde si lehnout. Ráno se ho tatínek ptá: „Tak už víš, co je to ta politika?“ A chlapec smutně odpoví: „Už to vím, ale je to trochu jinak, než jsi říkal včera.“ „A jak, prosím tě?“ „No, kapitalismus zneužívá dělnickou třídu. Odbory tomu nečinně přihlížejí, zatímco socialistická vláda tvrdě spí. Lid je všemi ignorován. A naše společná budoucnost leží ve sračkách.