Ředitel odchází do důchodu a předává úřad se vším všudy svému nástupci. Než odejde, řekne mu na rozloučenou: „Nechávám ti tu také svoji mladou sekretářku. Udělá ti pomyšlení. Stačí, když řekneš, že potřebuješ napsat soukromý dopis.“
Po nějakém čase, když se nový ředitel zapracoval, rozhodne se vyzkoušet i svoji novou sekretářku. Zavolá si ji a povídá:
„Slečno, potřeboval bych napsat dopis.“
„Obchodní nebo soukromý,“ zeptá se sekretářka.
„Soukromý.“
„Je mi to hrozně líto, pane řediteli, ale mám dnes červenou pásku v psacím stroji.“
Za pár dní přijde sekretářka za ředitelem sama a povídá: „Pane řediteli, už je to v pořádku. Už mám ve stroji zase normální pásku.“
„Dnes už vás, bohužel, nepotřebuji. Vyřídil jsem to ručně.“
„To jste měl říct, pane řediteli, že je to tak naléhavé. Mohli jsme to vyřídit ústně.“
Po nějakém čase, když se nový ředitel zapracoval, rozhodne se vyzkoušet i svoji novou sekretářku. Zavolá si ji a povídá:
„Slečno, potřeboval bych napsat dopis.“
„Obchodní nebo soukromý,“ zeptá se sekretářka.
„Soukromý.“
„Je mi to hrozně líto, pane řediteli, ale mám dnes červenou pásku v psacím stroji.“
Za pár dní přijde sekretářka za ředitelem sama a povídá: „Pane řediteli, už je to v pořádku. Už mám ve stroji zase normální pásku.“
„Dnes už vás, bohužel, nepotřebuji. Vyřídil jsem to ručně.“
„To jste měl říct, pane řediteli, že je to tak naléhavé. Mohli jsme to vyřídit ústně.“